Jianin pohled sklouzl
směrem k Honor. „Pomoz mi.“
V jejích tmavých
očích se zračilo utrpení a působily jako dvě černé studny plné trápení… a za tím vším Honor spatřila plížící se
krutost, kterou by přehlédla, kdyby Dmitri nepřitiskl Jianě hrot svého nože těsněji k
hrdlu. Tím jí poděsil a ona na kratičký moment odhodila masku svého
emocionálního soužení.
„Tys ho stvořila,“
pronesla Honor znechuceně. „Možná byl šílenej už před tim, ale tys toho jen
využila a jeho šílenství ještě prohloubila.“
Výraz Jianiny tváře
se rázem změnil. Její křehká krása se transformovala do něčeho pohrdavého a
výsměšného. „Je to můj syn.“ Pronesla bez jakýchkoli výčitek svědomí. „A to
znamená, že si s ním můžu dělat, co se mi zlíbí.“
V tom momentě
Honor pochopila hloubku jak Jianiny zlomyslnosti, tak i její inteligence.
Pohrávala si s nimi už od samého začátku. Její „pokání“ za synovy hříchy
v podobě prodávání se krevním narkomanům bylo pouhou zástěrkou, kdyby jí
někdo podezíral. A kdyby se k ní toto podezření stočilo až za několik
měsíců, nebo i roků, Jiana by vždy mohla poukázat na svou tehdejší evidentní
tíseň, díky které by působilo věrohodně, že jejím jediným prohřeškem byla
přílišná láska ke svému dítěti – dítěti, které byla evidentně vždy připravená
obětovat.
A přesto si Honor
byla jistá, že láska, kterou Jiana k Amosovi údajně pociťovala, nebyla
pouhou lží. Něco jí přinutilo jednat – možná to byla skutečnost, že Amos jí
nejen neposlechl a začal jednat sám za sebe, ale také fakt, že tím k sobě
začal přitahovat nechtěnou pozornost.
„Stal se pro tebe
přítěží,“ zamumlala, „a hrozilo, že kdyby ho zajali, tak tě mohl prozradit.“
Honor byla obklopená
masakrem, který tu Jiana napáchala – a evidentně si to užívala – a začínala být
přesvědčená, že tohle nebylo ojedinělé zlo, kterého se Jiana dopustila. A
jediný, kdo o tom měl tušení, byl Amos. „Všechno, co znal, se naučil od tebe.“
V upírčiných
onyxově temných očích se zableskla zuřivost, která Honořin odhad potvrdila ještě
dříve, než Jiana pronesla, „prominula bych mu, že tě unesl – konec konců, to
bylo fascinující pobavení.“ Její slova měla bodat a nést s sebou bolest.
„Ale ten hlupák plánoval unést další dva lovce i přesto, že jsem ho varovala,
aby na nějaký čas nečeřil vody.“
A tak se Jiana
rozhodla ho mučit a pak ho popravit. Kdyby uspěla, byla by Amosova smrt daleko
bolestivější, než cokoli, co by si Honor dokázala vymyslet… protože by umíral
s pohledem upřeným do nemilosrdné tváře ženy, která ho měla bezpodmínečně
milovat. Ženy, jejíž ústa se právě stočila do krutého úsměvu. „Tolik jsem si
užívala, chovat se k tobě v té díře mile. Měla jsem v plánu se
tam vrátit a získat si tvou důvěru. A pak, když bych na tebe zaútočila, by bylo
tvoje utrpení o to sladší.“
„Dost,“ řekl Dmitri a
přerušil tak Jianu v momentě, kdy chtěla ve svém živém popisu dále
pokračovat. „Kde je Amos?“
„Myslíš, že kdybych
to věděla, tak bych volala stráže?“ V ten moment se Jiana bez varování
vrhla hrdlem proti ostří nože, které jí tam Dmitri stále přidržoval. Ale on byl
rychlejší a svou zbraň jí rychle stáhl z cesty.
„Tak snadno
nezemřeš,“ řekl. Popadl upírku za hrdlo a zvedl jí do vzduchu. „Předvedu tě
před Raphaela.“
Jiana začala křičet a
kopat. „Upíři spadají do tvojí kompetence! O trestu musíš rozhodnout ty!“
„K vyměření trestu
nejdřív potřebujeme znát všechno, čeho ses dopustila.“ A s těmito slovy
škubl rukou. Jianě padla hlava dozadu a přestala se hýbat a Honor si uvědomila,
že jí stejně jako Jewel Wan, zlomil vaz.
„Takhle jí bude
daleko snazší transportovat,“ pronesl, když si všiml jejího výrazu tváře. Násilí
jeho světa jí ohromovalo, ale ona také nebyla zcela nevinná. Od chvíle, kdy se
rozhodla odhalit své únosce, věděla, že to nebude jednoduchá cesta. To ale
neznamenalo, že s tím vším musela souhlasit. „Šla by tak jako tak.“
Dmitri předal
bezvládné Jianino tělo s rozkazem, aby byla za neustálého dohledu
převezena do Věže, poblíž stojícímu upírovi. „Už jsem nedokázal snést ten její
hlas.“
„Dmitri.“
Vrhl jejím směrem
temný pohled a na řasách barvy půlnoci se mu třpytily krůpěje deště.
„Snažíš se mě
mírnit?“
„Ta linie, po který
se pohybuješ,“ řekla, přestože věděla, že ji provokuje záměrně, „je velice
tenká. A já se tě jen snažim zastavit dřív, než ji překročíš. Všechno, co
uděláš, každý rozhodnutí, který učiníš, má kumulující efekt.“
Dmitri popošel
k okraji malého kopce. V chladné šedi nastalého rána působil jako
černá silueta a jeho pohled byl upřený na dům, který stál nedaleko od nich. „Je
mi skoro tisíc let, Honor.“
„Jsi
téměř-nesmrtelnej.“ Došla k němu a chytila ho za ruku. „To znamená, že máš
dalších tisíc let na to, aby ses od toho okraje zase vzdálil.“
Když se na ní
podíval, výraz jeho tváře byl nečitelný stejně jako jeho myšlenky. „Dokážeš
Amose vystopovat?“
Honor si uvědomovala,
že jejich vztah byl teprve v počátcích, a proto nemohla doufat, že by ho
přesvědčila, aby se vydal po jiné cestě, než po které kráčel doposud. „Ta krev
všude kolem je snadno stopovatelná, ale obávám se, že jak bude řídnout, tak jí
déšť smyje pryč. Na druhou stranu, Amos krvácel opravdu hodně, a pořád můžeme
doufat, že neměl k dispozici žádný auto.“
„Měla bys bejt
v bezpečí, ale stejně si s sebou pro jistotu někoho vem.“ Pak zvedl
ruku a Honor nad hlavou ucítila záchvěv větru. O chvíli později už se nedaleko
nich mihla křídla barvy sazí přistávajícího anděla.
„Jason ti bude dělat
společnost. Já mám něco na práci.“
Honor zachytila
v jeho hlase ostrost. „Dmitri.“
„Chci osobně
prozkoumat každej centimetr Jianina domu v Andělský Enklávě, a pokusit se tam
najít nějaký důkazy o tom, kdo všechno přijal jeho pozvání. Pak zaúkoluju
personál Věže, aby se ujistili, že Amos nemá žádný další doupata, kde by se
před náma mohl schovat.“
Honor se zhluboka
nadechla a podívala se na záplavu květin, které je obklopovaly. „Myslim, že
jsme je našli všechny.“ V jejích vzpomínkách už nefigurovaly žádné další
neznámé hlasy, vůně nebo těla. „Děkuju ti.“
Pohladil jí po
vlasech a pak už byl pryč a nechal jí jejímu úkolu. Využila každičkou
schopnost, které se naučila a dokonce i požádala Elenu, aby se zastavila, ale
její instinkty se ukázaly správnými – Amos se vytratil podzemním tunelem, ale
na jeho konci končily i jeho stopy.
„Auto,“ souhlasila
Elena, když jí Honor ukázala, kam až Amose vystopovala. Její hlas byl navzdory
temným kruhům, které měla pod očima, neoblomně pevný. „Žádný další stopy ani
pach tu nejsou. Chceš, abych řekla Věži, aby vyhlásili pátrání po autech, který
vlastní?“
„Je příliš chytrej na
to, aby použil cokoli, podle čeho bychom ho mohli vystopovat.“ Amosova mazanost
byla přímo surová.
Když Elena o kousek
pozvedla svá křídla, zatřpytila se na jejich zlato bílých koncích ojedinělá
kapka vody. „S nesmrtelnejma nikdy nevíš – jejich arogantnost je dokáže
zaslepit.“
„Možná.“ Honor si
znovu prohlédla Eleniny temné kruhy pod očima i výrazné vrásky únavy. „Dlouhá
noc?“
Druhá lovkyně si
povzdechla a z copu jí uniklo několik pramenů vlasů, které se jí dostaly
do obličeje. „Do pěti hodin do rána jsem mluvila s jednou z mejch
sester. Prochází si nějakejma ne zrovna jednoduchejma věcma.“ Zavrtěla hlavou.
„Láska ti občas umí dát pořádně zabrat.“
Honor se zamyslela
nad Dmitrim - nad tím, jak vůči němu byla zranitelná a nemohla s Elenou
nesouhlasit. „Ale když je všechno jak má bejt…“
„Ano.“ Elena se
setkala s jejím pohledem a navzdory nedostatku slunečního světla se jí v
očích třpytilo stříbro. „Nejsem v pozici, kdy bych tě mohla soudit za to,
že ses zapletla s nebezpečnym mužem, takže ti řeknu jenom tohle – žít ve
světě nesmrtelnejch je těžký. Kdybys cokoli potřebovala – včetně pomoci svázat
Dmitriho, abys ho mohla mučit vidličkou – stačí říct.“
Honor se pousmála,
což bylo vzhledem k situaci velmi nečekané. „Tys mu to ještě pořád
neodpustila.“
„Zrovna tuhle zášť
mám v plánu si pamatovat celou věčnost.“ Eleniny úchvatně bledé oči se
zaměřily zpátky ke stopám krve a k podzemnímu tunelu a veškerý humor byl
rázem pryč. „Sice nejsem matka, ale udělat to, co tvrdíš, že Jiana udělala… „
„Já vím.“
Brzy po té Elena
odletěla a její křídla barvy půlnoci a úsvitu působila proti ocelové šedi
oblohy jako úchvatně barevný šplíchanec. Honor se nevrátila zpět do města,
místo toho zamířila k Jasonovi, který stál ve stínu staré magnolie
s hutně zeleným listovým. „Chtěla bych si znovu prohlídnout její dům.“ Pociťovala
zvláštní nutkáním, které jí k tomu nabádalo, a které se jí snažilo
přesvědčit, že něco přehlédla… nebo viděla něco, čemu předtím správně
neporozuměla.
Dům byl stejně
elegantní, jako byl v době, kdy v něm byla naposledy – samozřejmě
kromě důkazů po násilném boji. Ve zdech zely díry a hyzdily je krvavé otisky
rukou. Nábytek byl polámaný a malby na stěnách visely nakřivo, nebo byly úplně
stržené a odhozené na zem.
„Kdyby byl Amos pod
vlivem sedativ,“ pronesla, „jak se mu podařilo nadělat takovouhle škodu a ještě
zbít Jianu?“
Jasonova přítomnost
byla natolik tichá, že jí téměř vyděsilo, když zaslechla šelest jeho křídel i
jeho první slova. „Kdyby v sobě měl pomalu působící sedativa nebo slabou
dávku, tak by si stále uvědomoval, co se kolem něho dělo – dost na to, aby se
bránil.“
„Jiana by přeci
musela vědět,“ zamumlala, „jak mu je vzhledem k jeho velikosti a síle
správně nadávkovat. A pak už by ho jen musela vyprovokovat k zuřivosti.“
Teď už dokázala docela dobře číst kličkující a vrávorající vzorce pohybů.
Támhle Amos naboural do zdi a poničil ornamentální zrcadlo. Pak převrhl
dřevěný stolek na delikátních nohách, a vzápětí kolem sebe kopal, aby se
osvobodil a udělal něco, co rozstříklo krev na zeď.
„Praštil Jianu do
obličeje,“ pronesla a kývla směrem ke stěně.
„To se dozvíme už
celkem brzy,“ odpověděl Jason, a když z hlavní chodby vkročil do přilehlé
místnosti, jeho křídla působila jako šepot z temnoty. „Raphael si
z její mysli vezme vzpomínky.“
Honor se při
představě takového násilí zachvěla. „Jak to, že ti něco takovýho nevadí?“
zeptala se, přestože si uvědomovala, že šlo o intimní otázku. „To vědomí, že by
ti mohl udělat to samý?“
„Důvěra.“ Přes rameno
jí věnoval nečitelný pohled. Jeho oči byly stejně temné, jako jeho křídla.
„Takový druh důvěry,
která tobě dovoluje vzít Dmitriho do své postele, i přesto že víš, čeho je
schopný se dopustit na ženách, které ho vytočí.“
Jeho odpověď i fakt,
že znal podrobnosti o jejím vztahu s Dmitrim, přestože vypadal, jakoby se
zrovna vrátil do města, jí překvapili. Prohlédla si jeho tvář se spirálovitým tetování,
díky kterému by měl nehledě na své okolí všude vyčnívat, daleko pozorněji.
A usoudila… že
k Jasonovi tíhly všechny okolní stíny.
„Cokoli, co pro
Dmitriho znamenáš, Honor,“ pronesl hlubokým a tichým hlasem, který působil jako
srdce samotné noci, „je něco zcela jiného než, co byla Carmen a ty ostatní.“
Jeho téměř černé oči na okamžik zakryly okázale černé řasy.
Honor byla tímhle
andělem, o kterém instinktivně vytušila, že s těmi, koho neznal, mluvil
jen velmi zřídka, přímo fascinovaná. Dotkla se prsty roztříštěné sošky a
čekala, protože věděla, že chtěl dodat ještě něco dalšího.
„Nezbaví se tě, jako
bys pro něho nic neznamenala a ani tě nenechá odejít.“ Jason roztáhl křídla a
zablokoval jí tak výhled na celý zbytek místnosti. Pak se jí podíval zpříma do
očí. „Na to už je příliš pozdě, to snad víš?“
Děkuji za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý překlad ! viki
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky moc za další kapitolu
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDiky za preklad :)
OdpovědětVymazatDakujem za preklad :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za celou kapitolu ;)
OdpovědětVymazatděkuji :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatMoc díky za druhý díl kapitoly.Katka
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za překlad 31 kapitoly. Renca :-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za kapitolku :)
OdpovědětVymazat